během minulých staletí označovaná také jako
kaple sv. Antonína Poustevníka, arcibiskupa Arnošta.

 planekkaplekrtitel

12. Oltář sv. Jana Křtitele 

Stejně jako ostatní kaple polygonálního závěru gotické stavby této katedrály měla i tato kaple svého donátora. Náklady na stavbu a vybavení této kaple uhradil první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic[1]. To bylo též důvodem k občas užívanému označení „kaple arcibiskupa Arnošta“. Byla to zřejmě první dokončená kaple v nově započaté gotické stavbě této katedrály. Už v roce 1352 zde arcibiskup Arnošt zasvětil oltář sv. Antonína Poustevníka [2] 1 a podle tohoto jediného oltáře kaple nesla název „kaple svatého Antonína Poustevníka“.
Po zpustošení katedrály v letech 1619-1620 provedl arcibiskup Jan Lohelius rekonciliaci a nové zasvěcení oltáře s titulem sv. Jana Křtitele a sv. Antonína, opata [3], a kapli se začalo říkat „kaple svatého Jana Křtitele“.
Při východní boční stěně je náhrobek českého knížete Břetislava II. (1092-1100), 2 jeho hlava a lev, ležící původně u jeho nohou, jsou uražené; na tumbě jsou dva znaky - svatováclavská orlice a český lev; rozměry tohoto z opuky tesaného náhrobku jsou: v. 90 cm, d. 205 cm, š. 81 cm, postava (bez hlavy) 155 cm. Při západní stěně je náhrobek českého knížete Bořivoje II. (1101-1107, 1117-1120), 3 u jeho nohou je figura lva; také na této tumbě jsou dva znaky - český a moravský; tento náhrobek jest výjimečně tesán z šedého vápence, jeho rozměry jsou: v. 86 cm, d. 195 cm, š. 79 cm, postava 184 cm. Oba tyto náhrobky zde byly postaveny v letech 1375-1378, kdy sem na příkaz císaře Karla IV. z prosince 1373 byly postupně přeneseny a nově uloženy tělesné pozůstatky obou panovníků [4] z jejich hrobů v románské bazilice [5].
Dnešní, černou gotickou frakturou psané, latinské nápisy na stěnách nad těmito náhrobky nejsou původní [6], při renovaci v roce 1767 došlo k jejich vzájemné záměně – text nápisu nad náhrobkem Břetislava II. 4 se týká Bořivoje II. a nápis na protější stěně 5 patří nad náhrobek Břetislava II.
Na východní stěně nad náhrobkem Břetislava II. a nápisem bývala nástěnná malba Panny Marie v nebeské slávě, vzývané zástupci různých stavů; 6 nechal ji zde v roce 1613 namalovat kapitulní probošt Jiří Pontán z Breitenberku a při restaurování zdiva v roce 1863 došlo k jejímu odstranění [7]. Dnes na tomto místě visí obraz sv. Filipa Neri, 7 olej na plátně z roku 1772 od pražského malíře Johanna Quirina Jahna [8]; do roku 1879 to byl oltářní obraz renesančního oltáře v sousední kapli sv. Vojtěcha. Na protější, západní stěně je barokní obraz Smrt sv. Josefa, 8 olej na plátně po roce 1720 namaloval Francesco Trevisani [9]. Nad náhrobkem Bořivoje II. visí též pozdně renesanční reliéf z lipového dřeva, 9 zasklený v černém rámu se zlacenou lištou uvnitř (š. 118 cm, v. 60 cm), znázorňující ukřižování Krista s výjevem Kalvárie [10]. Nástěnná malba představující sv. Jana Křtitele, kterou do této kaple v roce 1667 věnoval kapitulní probošt Václav František Celestin Blumenberg, byla odstraněna. V roce 1669 daroval Leopold I. této kapli obraz, na němž neznámý autor namaloval sv. Václava s klečícím knížetem Boleslavem Pobožným (967-999) a v pozadí s městem Stará Boleslav; dnes je tento obraz nezvěstný.
Kapli uzavírá barokní kovaná zlacená mříž z roku 1732, 10 se znakem velmistra křižovnického; po stranách malá poprsí – sv. Jana Křtitele a neznámého světce. Dvě velké hvězdicové lucerny s červeně prosklenými středy byly přidány později, stejně jako v ostatních kaplích [11].
Ze všech chórových kaplí tato jediná není dochována v originální gotické podobě. Její základy byly natolik mělké a zdi tak narušené, že pro velké trhliny, rozsedliny a vychýlení zdiva bylo nutno stěny trojbokého vnějšího uzávěru rozebrat a postavit znovu (1863-1864). Proto se zdivo této kaple výrazně odlišuje od zdiva částí středověkých. Mnoho práce si vyžádalo také vyspravení obou vnitřních stěn, jejichž zdivo bylo poškozené požárem z roku 1541 [12].
V letech 1864 – 1866 byly zhotoveny a zasazeny barevné sklomalby oken. Při celkovém pohledu na kapli jsou zde zobrazeni, 11 zleva doprava: sv. František Serafínský, sv. Petr, sv. Alžběta, sv. Antonín Poustevník, Panna Maria a pod ní klečící arcibiskup Arnošt z Pardubic s arcibiskupskými odznaky a rodovým znakem, sv. Jan Křtitel, sv. Gisela, sv. Rudolf. Podle námětu Karla Vladislava Zapa připravili umělecký návrh figurálních kompozic Josef Matyáš Trenkwald (pro střední okno) a Antonín Lhota (pro obě postranní); architektonickou kresbu a ornamentální vzory připravil Josef Kranner. Malbu na sklo provedl Johann Zacharias Quast (střední 1865 a obě postranní 1866). Náklady uhradili: střední okno soukromník z Vídně Ferdinand Friedland, levé okno velkokupec Prokop Ratzenbeck, pravé okno neznámý dárce prostřednictvím svatovítského kanovníka dr. Karla Průchy [13].
Podle Josefem Mockerem upraveného návrhu, který původně už dříve připravil Josef Ondřej Kranner, byl v této kapli během roku 1876 postaven oltář; 12 zhotovený z vápence Plönského v gotickém slohu [14]. Ve třech hrotitých arkádových výklencích, zdobených gotickými fiálami, stojí terakotové sochy světců a pod nimi jsou rostlinným ornamentem zdobené rosety nesoucí pásky s jejich jmény. Sochy sv. Jana Křtitele (uprostřed) a sv. Cyrila (vlevo) jsou z pozůstalosti Václava Levého (zemřel v roce 1870); sochu sv. Metoděje vytvořil jeho žák, tehdy teprve dvacetiletý Josef Václav Myslbek. Kříž, stojící na listovím zdobené hlavici uprostřed predely, je ze dřeva. Donátorem byl císař Ferdinand I. (V.) [15]; připomíná to na bočních stranách oltáře vložený nápis: 13 „Munifico subsidio imperatoris Ferdinandi I. exstructum a. d. MDCCCLXXVI“ (Štědrou podporou císaře Ferdinanda I. zbudováno v roce 1876.) [16].
Do stěn pod postranními okny jsou vsazené renesanční, z červeného mramoru tesané, náhrobky dvou zde pohřbených pražských arcibiskupů, kteří se jimi stali po 140 let trvající sedisvakanci. Obě tyto náhrobní desky, zhotovené stejným kameníkem, byly původně uložené v podlaze. Na desce vpravo od oltáře (v. 220 cm, š. 120 cm, postava 196 cm) je zobrazen 14 Antonín Brus z Mohelnice (1561-1580) [17], na desce vlevo  (v. 238 cm, š. 128 cm, postava 209 cm)  jeho nástupce 15 Martin Medek z Mohelnice (1581-1590) [18] . V hrobce pod touto kaplí 16 je pohřben Simon Brosius ab Horstein, titulární arcibiskup Trapezuntinský, sufragán kardinála Haracha [19]; nápis na náhrobní desce je dnes už velmi špatně čitelný.
Při severozápadní stěně kaple sv. Jana Křtitele stojí památný bronzový svícen, zvaný „Jeruzalémský“. Jeho nejstarší část, románská bohatě zdobená bronzová noha 18 se dostala do svatovítského pokladu už po roce 1158, kdy ji české vojsko krále Vladislava II. přivezlo do Prahy jako součást válečné kořisti po úspěšném dobití Milána. Byla považována za část svícnu přivezeného do Itálie římským císařem Titem Vespasiánem z Šalomounova jeruzalémského chrámu. Tato starobylá památka je však ranně románské dílo, ulité pravděpodobně v oblasti Maasy a Mosely [20]. Je to dílo nevšední krásy a dovednosti, velmi uměle prolamované [21]. Největší průměr obnáší 61 cm, výška 30 cm. Tato bronzová noha svícnu spočívá na desce z bělavého mramoru (v. 18 cm); je to svrchní deska bývalého gotického podstavce, na němž byla v roce 1395 postavena – na jejím šikmo seříznutém obvodu je vytesán minuskulový nápis: Istud est Candelabr.[um] de templo salomonis in iherusalem vi armata receptum in mediolano per ducem et Barones Boemie: Ao. di. mo. CCCo. xc vo. hi.[c] locat.[um est.]. (Toto je svícen z chrámu Šalomounova v Jerusalemě, brannou mocí vzatý v Miláně vévodou a pány českými. Léta Páně 1395 byl zde umístěn.)
K této noze dal v roce 1641 arcivévoda Leopold Vilém, arcibiskup olomoucký, přidělat hořejší, 151 cm vysokou renesanční část v podobě štíhlého bohatě krouženého stvolu. 19 Na spodním, baňkovém článku jsou dvě kartuše; na jedné je třemi úzkými břevny napříč dělený korunovaný znak a na druhé nápis: LEOPOLDVS QVILIELMVS ARCHIDVX AVSTRIAE F • F • 1641 (Leopold Vilém arcivévoda rakouský dal udělat 1641). Některé z prostředních článků jsou ozdobeny akantovými lupeny a nejhořejší ovinut révovými ratolestmi. Nahoře jsou v okruhu rozsazena prohnutá ramena střídavě zakončená jímkami pro svíce a drobnými bystami svatých patronů. Těch ramen bylo původně 14 (7 pro svíce, 7 pro sošky); vystupují na 27 cm kolmo od osy svícnu. Na čtyřech z nich se zachovaly původní 20 cm vysoké poprsní sošky: sv. Václava, sv. Víta, sv. Vojtěcha a sv. Metoděje; další tři byly nově doplněny na začátku 20. století: sv. Cyrila, sv. Ludmily a (tehdy ještě) blah. Anežky. Nejvýše na hrotu svícnu stojí na mísovitém vyvýšení soška Beránka s korouhvičkou [22].
Takto doplněný byl tento svícen postaven na kámen kryjící hrob sv. Jana Nepomuckého, 20 obklopený kovovou ohrádkou a mramorovou balustrádou [23]; a zůstal tam až do 15. dubna 1719, kdy došlo k otvírání hrobu během beatifikačního procesu [24]. Nyní je celý tento svícen postavený na 64 cm vysokém, novodobém válcovitém soklu z červeného mramoru 21 a stojí v kapli sv. Jana Křtitele, u stěny pod severozápadním oknem.
V ochozu naproti kapli sv. Jana Křtitele, mezi dvěma vnitřními arkádovými pilíři, visí obraz na plátně (v. 175 cm, š. 230 cm) 22 připopmínající události ze života sv. Jana Nepomuckého a označovaný jako Svatý Jan Nepomucký před soudem krále Václava IV., je to dílo českého barokního malíře ze 17. století, označené iniciálami I.H.N [25].
Vedle na ochozovém arkádovém pilíři je osazen renesanční znakový epitaf 23 tesaný z červeného mramoru (v. 165 cm, š. 105 cm), připomínající Christophora Guarinoniho (1534-1604) z Verony, který byl osobním lékařem císaře Rudolfa II. Podle latinského textu tohoto epitafu věnoval ho památce tohoto lékaře jeho vnuk Hieronimus Guarino. 


Fotogalerie.

Zpět  >        


[1] Arnošt z Pardubic (Arnestus de Hostina al. de Padubic) se narodil kolem roku 1305 v Hostyni u České Skalice, v roce 1340 ho jeho otec v odkazové listině uvádí jako děkana svatovítské kapituly, 1343 se stal pražským biskupem,1344 prvním arcibiskupem, 1348 prvním kancléřem nově zřízené Univerzity Karlovy, zemřel 30. 6. 1364 v Roudnici nad Labem a podle svého přání byl pohřben v kostele Panny Marie v Kladsku. - Srov. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, 26, Pragae 1912; Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, pars IV, ed. Josef Emler, Pragae 1892. (Srov. též jeho nejstarší životopis, sepsaný hned po jeho smrti děkanem vyšehradské kapituly Vilémem z Hasenburku, ed. Josef Emler, in: Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], I, 387-400, Praha 1855; a manuskript KPMK, sign. O, 4).
[2] Srov. Chrám sv. Víta nové stavby v roce 1419 (půdorys katedrály s označením oltářů), in: Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Základy starého místopisu pražského, Praha 1872.
[3] Stalo se tak dne 22. června 1621 - srov. rukopis Jana Floriana Hammerschmida Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávaný v kapitulním archivu pod sign. G 52, cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 85, Praha 1908.
[4] Cronica Ecclesiae Pragensis Benessii Krabice de Weitmile , lib. IV, ed. František Martin Pelcl a Josef Dobrovský, in: Scriptores rerum Bohemicarum e Bibliotheca Ecclesiae Metropolitanae Pragensis, II, Pragae 1784, pag. 420-421; a Josef Emler, in: Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], IV, str. 547, Pragae 1884.
[5] Břetislav II. byl pohřben na vlastní přání před kostelními dveřmi na levé straně baziliky, poblíž kaple sv. Tomáše, kterou tam nechala postavit jeho sestra Ludmila; Bořivoj II. byl pohřben v kryptě sv. Martina – obě tyto informace zaznamenal Kosmas ve své Kronice české - Chronicon Bohemorum, ed. František Martin Pelcl a Josef Dobrovský, in: Scriptores rerum Bohemicarum e Bibliotheca Ecclesiae Metropolitanae Pragensis, I, pag. 215, 258, Pragae 1784; a Josef Emler, in: Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], II, str. 147, 187, Pragae 1884.
[6] Původní nápis nad náhrobkem Břetislava II.: Anno Dni MoCo in vigilie sti. Thome apli (apostoli) obiit illustris princeps Brecislau secundus, filius Uratislai, primi regis Boemie, occisus prope villam Stbeczno. (Léta Páně 1100 v předvečer sv. apoštola Tomáše zemřel jasný kníže Břetislav II., syn Vratislavův, prvého krále českého, usmrcen nedaleko vesnice Zbečna.)
Původní nápis nad náhrobkem Bořivoje II.: Anno Dni. MoCXXIIIIo pridie idus marcii obiit clementissimus princeps Borivoi secundus dux Boemie, qui donauit ecclesie letam curiam in civitate pragensi. (Léta Páně 1124 dne 14. března zemřel nejmilostivější kníže Bořivoj II., vévoda český, který daroval chrámu pěkný dvorec v pražské obci.) Poznámka: Bořivoj II. vládl 1101-1107 a 1117-1120, zemřel ve vyhnanství v Uhrách 3. února 1124.
[7] Náčrtek této malby před jejím odstraněním v roce 1863 zhotovil malíř A. Friebl – srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 236, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[8] Srov. Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, str.108, kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka, Academia, Praha 2000.
[9] Srov. Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, str.108, kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka, Academia, Praha 2000.
[10] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 207, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906; František Ekert, Posvátná místa král. Hl. města Prahy, I, str. 54, Praha 1883.
[11] Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[12] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. května 1864 do 30. dubna 1865, str. 17-18, Praha 1865. Klenba kaple sv. Jana Křtitele se pod Dientzenhoferovým vedením opravovala už v roce 1741 - Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, str. 74, kolektiv autorů zavedení a redakce Pavla Vlčka, Academia, Praha 2000.
[13] Marie Kostílková, Okna Svatovítské katedrály, str. 50, Správa Pražského hradu, Praha 1999.
[14] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna do 31. prosince 1875, str. 7, Praha 1876.
[15] Od roku 1806, kdy na nátlak Napoleona zanikla „Svatá říše římská“, začíná nové počítání pořadí rakouských císařů (František II. = František I.; Ferdinand V. = Ferdinand I.).
[16] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna 1976 do 31. prosince 1876, str. 8, Praha 1877.
[17] Antonín Brus, narozený 13. února 1518 v Mohelnici na Moravě, od roku 1552 velmistr řádu křižovníků a poradce císaře Ferdinanda I., od roku 1558 biskupem ve Vídni, 5. srpna 1561 ustanoven jako arcibiskup v Praze, v letech 1561-1563 pobýval na koncilu v Tridentu. Pro odpor stavů i císaře Maxmiliána nemohl svolat zamýšlenou diecézní synodu, a tak aspoň usiloval na svolávaných shromážděních v archidiakonátech a děkanátech po celém Českém království vyhlašovat usnesení tridentského koncilu. Ve dnech 23. a 30. července 1564 v pražské katedrále slavnostně vyhlásil apoštolské breve o přijímání pod obojí způsobou. Zemřel 28. srpna 1580.
[18] Martin Medek, narozený v roce 1538 v Mohelnici na Moravě, jako představený kláštera křižovníků v Hradišti sv. Hypolita u Znojma byl v roce 1580 zvolen velmistrem tohoto řádu, 17. dubna 1581 ho papež jmenolval pražským arcibiskupem a 8. října pak přijal biskupské svěcení. V listopadu 1582 vyhlásil zavedení gregoriánské reformy kalendáře. Usiloval o obnovu kostelů a klášterů. Dne 28. května 1588 přenesl tělesné pozůstatky sv. Prokopa ze Sázavy do hradčanského kostela Všech svatých. Zemřel 2. února 1590.
[19] Simon Brosius Horštejnský ab Horstein, pocházel z Horšovského Týna, od roku 1601 kanovník kantor a senior chori, oživil v paměti lidu téměř zapomenutou starobylou svatovojtěšskou píseň, od roku 1604 děkan a od roku 1614 probošt, vlastními prostředky vykoupil usedlost ve Volyni a znovu ji získal pro kapitulní proboštství, od roku 1626 titulární arcibiskup Trapezuntinský a sufragán kardinála Haracha, zemřel v roce 1642 ve věku 74 let, jeho obraz 17 byl na klenbě seminárního kostela sv. Václava na pražském Malostranském náměstí - srov. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 150, Pragae 1912.
[20] Srov. Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, str. 108, kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka, Academia, Praha 2000.
[21] „Konstruováno jest do třech cípů z přebohaté spleti mnohohlavých draků, větvic se lžícovitými listy, figurek lvů i postav lidských. Stylizace všeho toho se v celku stejně s malými jen odchylkami po všech třech stranách opakuje. Na všech třech rozích vyčnívají veliké dračí hlavy. Na hřbetech těchto draků sedí neoděné postavy mladíků (jen kolem beder mají malé roušky); jednou rukou odstrkují sápající se na ně hlavy saní, druhou pak chápou spodní čelist' lva, jenž je zezadu napadá. Uprostřed poněkud dovnitř prohnutých stěn vkomponovány jsou jiné sedící postavy: vpředu mladý prostovlasý muž, oděný římskou suknicí a bohatým širokým pásem, odstrkuje oběma široce rozpjatýma rukama od sebe těla draků; po druhé straně vousatý muž v krunýři a po třetí straně muž vousatý v prosté suknici podobně se drakům brání. Hadovitá těla draků mají na hřbetech zubaté hřebeny; těla jejich jsou sem tam ozdobena čarami a tečkami.“ - Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 256-257, Praha 1903.
[22] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, str. 273-275, Praha 1906.
[23] Z konce XVII. století se zachovala rytina, kterou zhotovil Ondřej Mat. Wolffgang, dle výkresu Kristiana Dittmanna (její reprodukce byla uveřejněna poprvé v „Albu Svatojánském“ v roce 1896, list 54-55) – „Na náhrobním kameni v dlažbě ležícím stál tehdáž svícen tzv. „Jeruzalemský“ nákladem arcivévody Leopolda Viléma r. 1641 doplněný a sem postavený, kolem náhrobního kamene a svícnu byla mramorová ballustráda s ozdobnými výplněmi z kutého železa. V nárožích ballustrády, jakož i uprostřed každé z podélmných stěn stály allegorické ženské sochy dřevěné, pozlacené, znázorňující různé ctnosti.“ – Dr. Antonín Podlaha, Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 77-78, Praha 1908.
[24] Srov. Dr. František Stejskal, Svatý Jan Nepomucký, II, str. 84, Dědictví Svatojánské, Praha 1922.
Na začátku dostavby katedrály stál tento svícen v kapli  sv. Anny (Nostické) - Karel Vladislav Zap, Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze, str. 20, Praha 1868.
[25] Srov. Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, str. 108, kolektiv auitorů za vedení a redakce Pavla Vlčka, Academia, Praha 2000.

**Joomla! konzole ladění chyb**

**Sezení**

**Informace o profilu**

**Využití paměti**

**Dotazy do databáze**

**Chyby analýzy jazykových souborů**

**Nahrané jazykové soubory**

**Nepřeložené řetězce**